SPONA Teplice
Jsme oddíl, který se věnuje sportovním aktivitám především ve volné přírodě - běh, cyklistika, triatlony, extrémní sporty, přírodní víceboje, orientační závody. Oddíl pořádá sérii takto koncipovaných aktivit v teplickém regionu, ale i v oblasti Českého středohoří a Krušných hor.
Neoddělitelnou součástí těchto závodů jsou děti a mládež, která se může seznámit s řadou dovedností jako je střelba ze vzduchovky, hod do dálky, orientace v mapě, ovládání vysílačky, technika jízdy na kole, nebo bezpečný pohyb ve volné přírodě. Hrad Doubravka je při těchto aktivitách neodmyslitelnou základnou a zároveň zázemím oddílu.
Stejně jako děti mohou i dospělí poznat náročnost pohybu v přírodě, nejen v létě, ale i v drsných zimních podmínkách, ať při pěším přesunu, tak běhu nebo i na kole. Nejeden závod je koncipován pro jednotlivce, ale i dvojice, či tříčlenná družstva.
Doprovodný a kulturní program u většiny pořádaných aktivit oddílu je příležitostí pro širokou veřejnost strávit aktivně čas se svou rodinou, nebo známými. V náplni oddílu nechybí ani kulturní činnost, jako je pořádání tradičního Plesu sportovců v Teplicích, nebo Mikulášské besídky pro děti na Doubravce.
Významnou součástí sportovní činnosti oddílu jsou krosové běhy a dálkové pochody, triatlony a duatlony, horolezectví, či alpinismus, cyklistika, nebo plavání. V zimním období taktéž lyžování. Členové oddílu se tradičně účastní obdobných aktivit i v zahraničí.
Martin Richter st.
Pokud něco dělám, tak naplno. Neumím něco jen tak, aby se neřeklo, u sportu je to dvojnásob. Často jdu až na krev, někdy snad i za - asi i ke své škodě. Jsem perfekcionalista a hnidopich, nedokážu spolupracovat s povrchními lidmi, mám rád takové, co se nechají unášet nadšením pro věc, kdy účast a překonat sám sebe je víc než překonat soupeře. K fotce mám velmi osobní vztah, vznikla na Vltavském drsňáku poté co jsem v lukostřelbě trefil přesně střed a můj pohled se vydal k Dáňovi a Smoldovi: „A je to moje, pane Vinetou a Viléme Telle.“
Miroslav Benedikt
Jelikož sázka je sázka a koště není můj oblíbený pokrm, došlo k nejhoršímu - psát o sobě, což je pomalu neslušnost. Narodil jsem se v září po válce, po té druhé, v Teplicích. Dětství jsem měl pohodové, jelikož rodiče nic nezakazovali, a co zakázali, to jsem stejně udělal. Takže jsem měl hodně povolenou uzdu. Klukovských radovánek bylo ažaž. Do 14 let jsem, až na malé výjimky, vůbec nesportoval, což jsem si v budoucnosti bohatě vynahradil. Ve 14 letech jsem viděl s kamarádem film Romulus a Remus a chtěli jsme vypadat jako hlavní postavy filmu, tehdy známí kulturisté. A přihlásili jsme se do vzpírání, bylo to moje první setkání se sportem. Chodili jsme tam rok a poté toho oba zanechali. V době, kdy jsem se učil na frézaře, jsem nedělal žádný sport. A pak přišlo mé druhé a osudové setkání se sportem. Přihlásil jsem se na Letné do oddílu zápasu řecko-římského. Tady jsem vydržel trochu déle, 18 let. I nějaké ty úspěchy byly a hlavně dobrá parta. Dvakrát mistři republiky v družstvech a v jednotlivcích 6x druhý v mistrovství republiky. Vojnu jsem si odkroutil v Dukle Hodonín a Trenčín. Po vojně jsem nastoupil do sklárny v Řetenicích, kde jsem byl 25 let. V této době jsem si postupně pořídil dvě manželky (jelikož mnohoženství je u nás zakázáno), tři děti a zkoušku z dospělosti. V roce 1995 jsem začal podnikat. Touto činností se zabývám do dnešního dne, zaplať pánbůh. V roce 2004 přišlo třetí a asi poslední mé setkání se sportem. Byl jsem osloven Martinem Richterem, zda bych se s partou amatérských nadšenců nechtěl zúčastnit běhu kolem Doubravky – BĚKODO. Od této doby se pravidelně zúčastňuji za Spolek amatérských nadšenců těchto běžeckých závodů i různých dálkových běhů v republice. Pokud mně bude zdraví sloužit, všechny své zbylé síly napnu pro čest a slávu SPONY. S pozdravem Váš běžec dlouhých tratí.
Jan Macoun
Jako je kapitán nehrající, křesťan nepraktikující, agent spící, většina mlčící, tak já jsem Sponař neběžící, avšak pozorující.
Michal Janák
Pavel Majer
Snažím se věci a to jak v osobním, tak i sportovním životě dělat na 100 procent. Důslednost je moje docela silná stránka, až je to někdy mému okolí nepříjemné, ale nemohu jinak. Rád se nechám ukecat na závody typu běh do vrchu, 1/2 maratón atd., protože mě velmi láká pokoušet hranice svých možností. Na předních příčkách se nikdy umisťovat nebudu, ale to vůbec nevadí. Sportování jsem mírně řečeno propadl a jak jsem zjistil, tak nejsem jediný. A to je velmi dobré zjištění.
Daniela Smoleková
Jan Smolek
Petr Farda
Nerad píšu něco o sobě, od toho jsou tady jiní. To radši napíšu nějaký cestopísek nebo reportážičku. Jinak jsem strašně línej, ale závislost na endorfinech mě nutí se sem tam protáhnout. Taky bych za chvilku neprošel dveřma, že jo. Ale když se někde pěkně servu, tak se aspoň můžu pěkně nabaštit. V posledních letech, taky díky sranda týmu, se stále častěji ztrapňuju při různých závodech a zatím mi to nevadí. Jo, málem bych zapomněl, mám rád hory a lítání po nich, ať už po svých, na lyžích, na kole nebo i na motorce.
Pavel Falk
Mám rád všechny druhy sportů, především ty aktivní a dá-li se úspěch nebo alespoň účast s někým sdílet, je to o to hezčí. Mojí silnější stránkou jsou spíše silové než vytrvalostní disciplíny, pak plavání, pokud není nutno prosekávat se ledem, pokud by byla zapotřebí i střelba. Plánuji obnovit běžkování a také jízdu na kole s kopce..." Co mě SPONA oslovila, jsem zatím moc nepřinesl. S novou prací u mě nastalo hodně změn, to se projevuje na čase a energii, kterou musím vkládat jinam. Snažím se přispět alespoň občas, čím to jde. Pevně věřím, že za pár měsíců se vše obrátí, akorát asi budu muset hodně zapracovat na kondici...
Jan Bláha
Přes letošní menší účast na závodech běžeckých i MTB bych se rád vrátil do kolotoče závodů o každé sobotě a někdy i neděli, jak jsem to dříve praktikoval. Mojí hlavní disciplínou je MTB (crosscountry), ale časová tíseň mě "donutila" běhat a ono mě to docela chytlo, takže v letošním deníčku mám víc běhů než jízd. Z běhů se mi letos nejvíc vyvedla Milešovka, kde jsem si udělal OR. V MTB zase rakouská šleha Salzkammergut Trophy, asi největší mazec, co jsem kdy jel - jednou jsem přičichl, a od té doby to jezdim každý rok. Vřele doporučuji všem co se rádi svezou na kole. Příští budu vzhledem k poslednímu roku školy asi taky o něco méně závodit, aspoň první půlku roku. Běžecký cíl - troufnout si na maraton a dát ho pod tři a půl.
Tomáš Richter
První "sportovní" výkon jsem absolvoval za pomoci čtyř koleček s maminkou a tatínkem Sponařem v den, kdy mě propustili z porodnice. A to jsem "šel" domů už čtvrtý den. Doma jsem se ani neohřál a už musel vyrazit na své první Běkodo. Nechci ani domýšlet, kam mne můj sportovně fanatický otec, zdravým pohybem posedlá matka a hyperaktivní neurózní bratr dovedou. Rok jsem hrál úspěšně nechodícího, ale už mě viděli, chytili a postavili na start Mladého Běkoda. Prý nejde o čas, tak proč na mne rodiče pořád volají "Pojď, pojď!" ?
Barbora Majerová
Docela ráda běhám, jezdím na odrážedle a plavu, takže pohyb mi není cizí. Už se těším na lyže, běžky a také na bicykl. Tatínek mi slíbil, že mě to naučí. Maminka pro změnu chce, abych navštěvovala taneční kroužek z čehož mi vychází, že budu každý den padat na ústa únavou. Ale je to lepší než se bezcílně poflakovat s partou po městě. Už se těším na své první závody a první vítězství.
Tomáš Janík
Pomalu ale jistě...i když někdy taky pozdě:-)
Jan Havlátko
Vlasta Marková
Jiří Marek
Olga Kantová
Začala jsem s běháním na Běkodu a všichni jste mi přišli moc fajn a cítila jsem se vítána. Ale stále mi k tomu něco, jako třešnička na dortu chybělo. Naštěstí jsem jednou po Běkodu moc nespěchala a díky Nadě jsem byla nominována do družstva na běh na Doubravku, jak jinak než za oddíl Spona Teplice. Pár slov o mě: jsem zaměstnanec Tipsportu, takže sport mě vlastně živí. Mám dvě děti, které běhají za SDH Srbice. Začínají stejně jako já, u hasičů, tak doufám, že u sportu vydrží.
Michala Bučilová
"ZÁŽITEK JE VÍC NEŽ VÝKON..."
Miroslav Ernest
Jaroslav Zbuzek
Mám rád všechny druhy individuálních sportů. Své síly zkouším na horském kole, v triatlonu a samozřejmě v běhu. Poslední dobou z těchto disciplín běh převládá. Kolegy ze SPONY jsem poznal na Běkodu a po bližším seznámení jsem se rozhodl, že se k nim chci taky přidat, takže proto jsem tady.
Helena Souchová
Snad jen, vím, že život je boj a ač chceme nebo ne, každý nějak bojujeme o to své místo na slunci .... A když mám pocit, že mě něco zmáhá a něco se nedaří, tak mám vyzkoušeno, že vždy mi pomohl sport ... Do běhání jsem se zamilovala naplno až nedávno a nějak už nejde přestat. Běh je pro mě to nejlepší antidepresivum na světě a pokud mi bude zdraví sloužit, chci si ho užívat co to jen půjde ... I když jsem ještě nikdy žádný pohár ani diplom nevyhrála, stejně se pokaždé cítím jako vítěz a to je moc důležité, mít ze života radost. A navíc, na všech těch menších či větších závodech, je spousta prima lidí a v pro tu chvíli si jsou všichni rovni a je úplně jedno, jestli je někdo popelář a nebo genetický inženýr, je jedno jak je kdo stár, jsou to všechno stejní blázni a to je moc fajn. Jsem ráda, že k nim můžu patřit i já.
Eva Ernestová
Jitka Valentová
Do svých dvaceti pěti let jsem netknutá jakoukoliv sportovní aktivitou (ostuda, vím) a ke SPONĚ jsem se vrtla spíš jen tak náhodou. Otevřely se mi ale dveře nejen k novým přátelům, ale také k jinému životnímu stylu. Běhání je pro mě příležitostí srovnat si věci v hlavě a závod společenskou událostí. Nikdy asi nebudu stát na žádném stupínku vítězů a zlepšení přichází hodně, hodně pomalu, ale jednou třeba překvapím sama sebe 🙂
Dana Sukdoláková
Zdeněk Rež
Lukáš Hrubý
Lukáš Heřman
Anna Souchová
Tomáš Frolík
Prvotně bych chtěl uvést, že jsem už nevěřil tomu, že bych se mohl někdy stát členem takového uskupení, jakým je právě SPONA, a to již z toho důvodu, jelikož jsem sice určitým způsobem během svého života, ať už v dětství závodně či později rekreačně, provozoval ten či onen sport respektive činnost, která sem tam zdánlivě připomínala jakýsi druh sportu, ale největší problém byl samozřejmě vždycky uvnitř té koule (pokud tedy přimhouřím možná spíše úplně uzavřu obě oči, jelikož kulatá rozhodně není), kterou nosím na krku a odkud se místo chuti a odhodlání většinou ozývaly motivační hlášky typu: „Dneska se mi už nikam nechce, no nevadí, půjdu jindy“, „Je tam zima, nejsem blázen“, „Asi bude pršet, to nebudu riskovat…“, atd.. V roce 2015 však došlo v mém životě k velkým změnám, a to jak k negativním, tak samozřejmě i k pozitivním, protože jak se říká, všechno zlé, je k něčemu dobré… Měl jsem tu čest poznat (tedy spíše osud nebo to byla náhoda, kdo propletl naše cesty) ve všech směrech neskutečnou a alespoň v mých očích jedinečnou osobnost, která nejen velmi příjemně změnila celý můj život, ale přivedla mě mezi své přátele a otevřela mi pomyslné dveře do svého života, který je sportem protkán skrz na skrz a já zjistil, že se mi takový způsob života a vše co je sním spjato dost líbí… Moje fyzická zdatnost je na dosti mizivé úrovni, což umocňuje tu skutečnost, že zcela určitě nikdy nebudu na předních pozicích, ale nevyhrával jsem nikdy a abych pravdu řekl, výhra je to vlastně vždycky, když si může člověk říct, že pro sebe něco udělal a nic si při tom neudělal…
Miluše Bisová
Adam Rež
Jan Sauer
Nemám rád nicnedělání, nudu a promarněný čas! Proto stále něco dělám a je jedno co 🙂
Zuzana Štembergová
V životě jsem nesportovala a k běhu mě přivedly jedny darované běžecké boty. I když to někdy dost bolí, nabíjí mě to energií a čím těžší závod tím větší výzva
Pavel Vacek
Lucie Vacková
Míra Civín
Milan Wagner
Miroslava Ernestová
K běhu mě přivedl taťka a jsem mu za to opravdu vděčná. Oba jsou super parťáci do nepohody. Sice mi chvíli trvalo přijít běhání na chuť, ale nakonec jsem se probojovala do stavu, který mě motivuje pokračovat. Už to není jen koníček, ale životní styl. Přináší mi pocit svobody, nové přátele, úsměv na tváři, čistí hlavu, učí trpělivosti a celkově zkvalitňuje život 🙂
Michaela Ernestová
Jsem na mateřské dovolené, běhám rekreačně pro radost 🙂