SPONA Teplice

Jsme oddíl, který se věnuje sportovním aktivitám především ve volné přírodě - běh, cyklistika, triatlony, extrémní sporty, přírodní víceboje, orientační závody. Oddíl pořádá sérii takto koncipovaných aktivit v teplickém regionu, ale i v oblasti Českého středohoří a Krušných hor.

Neoddělitelnou součástí těchto závodů jsou děti a mládež, která se může seznámit s řadou dovedností jako je střelba ze vzduchovky, hod do dálky, orientace v mapě, ovládání vysílačky, technika jízdy na kole, nebo bezpečný pohyb ve volné přírodě. Hrad Doubravka je při těchto aktivitách neodmyslitelnou základnou a zároveň zázemím oddílu.

Stejně jako děti mohou i dospělí poznat náročnost pohybu v přírodě, nejen v létě, ale i v drsných zimních podmínkách, ať při pěším přesunu, tak běhu nebo i na kole. Nejeden závod je koncipován pro jednotlivce, ale i dvojice, či tříčlenná družstva.

Doprovodný a kulturní program u většiny pořádaných aktivit oddílu je příležitostí pro širokou veřejnost strávit aktivně čas se svou rodinou, nebo známými. V náplni oddílu nechybí ani kulturní činnost, jako je pořádání tradičního Plesu sportovců v Teplicích, nebo Mikulášské besídky pro děti na Doubravce.

Významnou součástí sportovní činnosti oddílu jsou krosové běhy a dálkové pochody, triatlony a duatlony, horolezectví, či alpinismus, cyklistika, nebo plavání. V zimním období taktéž lyžování. Členové oddílu se tradičně účastní obdobných aktivit i v zahraničí.

Martin Richter st.

Pokud něco dělám, tak naplno. Neumím něco jen tak, aby se neřeklo, u sportu je to dvojnásob. Často jdu až na krev, někdy snad i za - asi i ke své škodě. Jsem perfekcionalista a hnidopich, nedokážu spolupracovat s povrchními lidmi, mám rád takové, co se nechají unášet nadšením pro věc, kdy účast a překonat sám sebe je víc než překonat soupeře. K fotce mám velmi osobní vztah, vznikla na Vltavském drsňáku poté co jsem v lukostřelbě trefil přesně střed a můj pohled se vydal k Dáňovi a Smoldovi: „A je to moje, pane Vinetou a Viléme Telle.“

Miroslav Benedikt

Jelikož sázka je sázka a koště není můj oblíbený pokrm, došlo k nejhoršímu - psát o sobě, což je pomalu neslušnost. Narodil jsem se v září po válce, po té druhé, v Teplicích. Dětství jsem měl pohodové, jelikož rodiče nic nezakazovali, a co zakázali, to jsem stejně udělal. Takže jsem měl hodně povolenou uzdu. Klukovských radovánek bylo ažaž. Do 14 let jsem, až na malé výjimky, vůbec nesportoval, což jsem si v budoucnosti bohatě vynahradil. Ve 14 letech jsem viděl s kamarádem film Romulus a Remus a chtěli jsme vypadat jako hlavní postavy filmu, tehdy známí kulturisté. A přihlásili jsme se do vzpírání, bylo to moje první setkání se sportem. Chodili jsme tam rok a poté toho oba zanechali. V době, kdy jsem se učil na frézaře, jsem nedělal žádný sport. A pak přišlo mé druhé a osudové setkání se sportem. Přihlásil jsem se na Letné do oddílu zápasu řecko-římského. Tady jsem vydržel trochu déle, 18 let. I nějaké ty úspěchy byly a hlavně dobrá parta. Dvakrát mistři republiky v družstvech a v jednotlivcích 6x druhý v mistrovství republiky. Vojnu jsem si odkroutil v Dukle Hodonín a Trenčín. Po vojně jsem nastoupil do sklárny v Řetenicích, kde jsem byl 25 let. V této době jsem si postupně pořídil dvě manželky (jelikož mnohoženství je u nás zakázáno), tři děti a zkoušku z dospělosti. V roce 1995 jsem začal podnikat. Touto činností se zabývám do dnešního dne, zaplať pánbůh. V roce 2004 přišlo třetí a asi poslední mé setkání se sportem. Byl jsem osloven Martinem Richterem, zda bych se s partou amatérských nadšenců nechtěl zúčastnit běhu kolem Doubravky – BĚKODO. Od této doby se pravidelně zúčastňuji za Spolek amatérských nadšenců těchto běžeckých závodů i různých dálkových běhů v republice. Pokud mně bude zdraví sloužit, všechny své zbylé síly napnu pro čest a slávu SPONY. S pozdravem Váš běžec dlouhých tratí.

Jan Macoun

Jako je kapitán nehrající, křesťan nepraktikující, agent spící, většina mlčící, tak já jsem Sponař neběžící, avšak pozorující.

Daniela Smoleková

Jan Smolek

Petr Farda

Nerad píšu něco o sobě, od toho jsou tady jiní. To radši napíšu nějaký cestopísek nebo reportážičku. Jinak jsem strašně línej, ale závislost na endorfinech mě nutí se sem tam protáhnout. Taky bych za chvilku neprošel dveřma, že jo. Ale když se někde pěkně servu, tak se aspoň můžu pěkně nabaštit. V posledních letech, taky díky sranda týmu, se stále častěji ztrapňuju při různých závodech a zatím mi to nevadí. Jo, málem bych zapomněl, mám rád hory a lítání po nich, ať už po svých, na lyžích, na kole nebo i na motorce.

Jan Bláha

Přes letošní menší účast na závodech běžeckých i MTB bych se rád vrátil do kolotoče závodů o každé sobotě a někdy i neděli, jako "za mlada". Mojí hlavní disciplínou je MTB (crosscountry), ale časová tíseň mě donutila běhat a ono mě to docela chytlo, takže v letošním deníčku mám víc běhů než jízd. V běhu miluju crossy jako např. horský maraton v Novohradkách nebo každoroční svatováclavskou Milešovku. V MTB zase rakouská šleha Salzkammergut Trophy, asi největší mazec, co jsem kdy jel a rád se tam vracím. Běžecká ambice - silniční maraton pod 3:20, pokud letos nějaký vůbec bude

Tomáš Richter

První "sportovní" výkon jsem absolvoval za pomoci čtyř koleček s maminkou a tatínkem Sponařem v den, kdy mě propustili z porodnice. A to jsem "šel" domů už čtvrtý den. Doma jsem se ani neohřál a už musel vyrazit na své první Běkodo. Nechci ani domýšlet, kam mne můj sportovně fanatický otec, zdravým pohybem posedlá matka a hyperaktivní neurózní bratr dovedou. Rok jsem hrál úspěšně nechodícího, ale už mě viděli, chytili a postavili na start Mladého Běkoda. Prý nejde o čas, tak proč na mne rodiče pořád volají "Pojď, pojď!" ?

Tomáš Janík

Pomalu ale jistě...i když někdy taky pozdě:-)

Vlasta Marková

Jiří Marek

Olga Kantová

Začala jsem s běháním na Běkodu a všichni jste mi přišli moc fajn a cítila jsem se vítána. Ale stále mi k tomu něco, jako třešnička na dortu chybělo. Naštěstí jsem jednou po Běkodu moc nespěchala a díky Nadě jsem byla nominována do družstva na běh na Doubravku, jak jinak než za oddíl Spona Teplice. Pár slov o mě: jsem zaměstnanec Tipsportu, takže sport mě vlastně živí. Mám dvě děti, které běhají za SDH Srbice. Začínají stejně jako já, u hasičů, tak doufám, že u sportu vydrží.

Michala Bučilová

"ZÁŽITEK JE VÍC NEŽ VÝKON..."

Miroslav Ernest

Helena Souchová

Snad jen, vím, že život je boj a ač chceme nebo ne, každý nějak bojujeme o to své místo na slunci .... A když mám pocit, že mě něco zmáhá a něco se nedaří, tak mám vyzkoušeno, že vždy mi pomohl sport ... Do běhání jsem se zamilovala naplno až nedávno a nějak už nejde přestat. Běh je pro mě to nejlepší antidepresivum na světě a pokud mi bude zdraví sloužit, chci si ho užívat co to jen půjde ... I když jsem ještě nikdy žádný pohár ani diplom nevyhrála, stejně se pokaždé cítím jako vítěz a to je moc důležité, mít ze života radost. A navíc, na všech těch menších či větších závodech, je spousta prima lidí a v pro tu chvíli si jsou všichni rovni a je úplně jedno, jestli je někdo popelář a nebo genetický inženýr, je jedno jak je kdo stár, jsou to všechno stejní blázni a to je moc fajn. Jsem ráda, že k nim můžu patřit i já.

Eva Ernestová

Dana Sukdoláková

Zdeněk Rež

Lukáš Hrubý

Lukáš Heřman

Anna Souchová

Jan Sauer

Nemám rád nicnedělání, nudu a promarněný čas! Proto stále něco dělám a je jedno co 🙂

Zuzana Štembergová

V životě jsem nesportovala a k běhu mě přivedly jedny darované běžecké boty. I když to někdy dost bolí, nabíjí mě to energií a čím těžší závod tím větší výzva

Lucie Vacková

Pavel Vacek

Lucie Vacková

Miroslav Civín

Miroslava Ernestová

K běhu mě přivedl taťka a jsem mu za to opravdu vděčná. Oba jsou super parťáci do nepohody. Sice mi chvíli trvalo přijít běhání na chuť, ale nakonec jsem se probojovala do stavu, který mě motivuje pokračovat. Už to není jen koníček, ale životní styl. Přináší mi pocit svobody, nové přátele, úsměv na tváři, čistí hlavu, učí trpělivosti a celkově zkvalitňuje život 🙂

Michaela Ernestová

Jsem na mateřské dovolené, běhám rekreačně pro radost 🙂

František Farda

Jan Tvrdík

Běh je fajn způsob jak si udržet kondici a všechny kteří běhají také,ať rychleji nebo pomaleji,beru jako svoje kolegy(ně)