Jelikož sázka je sázka a koště není můj oblíbený pokrm, došlo k nejhoršímu - psát o sobě, což je pomalu neslušnost. Narodil jsem se v září po válce, po té druhé, v Teplicích. Dětství jsem měl pohodové, jelikož rodiče nic nezakazovali, a co zakázali, to jsem stejně udělal. Takže jsem měl hodně povolenou uzdu. Klukovských radovánek bylo ažaž. Do 14 let jsem, až na malé výjimky, vůbec nesportoval, což jsem si v budoucnosti bohatě vynahradil. Ve 14 letech jsem viděl s kamarádem film Romulus a Remus a chtěli jsme vypadat jako hlavní postavy filmu, tehdy známí kulturisté. A přihlásili jsme se do vzpírání, bylo to moje první setkání se sportem. Chodili jsme tam rok a poté toho oba zanechali. V době, kdy jsem se učil na frézaře, jsem nedělal žádný sport. A pak přišlo mé druhé a osudové setkání se sportem. Přihlásil jsem se na Letné do oddílu zápasu řecko-římského. Tady jsem vydržel trochu déle, 18 let. I nějaké ty úspěchy byly a hlavně dobrá parta. Dvakrát mistři republiky v družstvech a v jednotlivcích 6x druhý v mistrovství republiky. Vojnu jsem si odkroutil v Dukle Hodonín a Trenčín. Po vojně jsem nastoupil do sklárny v Řetenicích, kde jsem byl 25 let. V této době jsem si postupně pořídil dvě manželky (jelikož mnohoženství je u nás zakázáno), tři děti a zkoušku z dospělosti. V roce 1995 jsem začal podnikat. Touto činností se zabývám do dnešního dne, zaplať pánbůh. V roce 2004 přišlo třetí a asi poslední mé setkání se sportem. Byl jsem osloven Martinem Richterem, zda bych se s partou amatérských nadšenců nechtěl zúčastnit běhu kolem Doubravky – BĚKODO. Od této doby se pravidelně zúčastňuji za Spolek amatérských nadšenců těchto běžeckých závodů i různých dálkových běhů v republice. Pokud mně bude zdraví sloužit, všechny své zbylé síly napnu pro čest a slávu SPONY. S pozdravem Váš běžec dlouhých tratí.

Jako je kapitán nehrající, křesťan nepraktikující, agent spící, většina mlčící, tak já jsem Sponař neběžící, avšak pozorující.

První "sportovní" výkon jsem absolvoval za pomoci čtyř koleček s maminkou a tatínkem Sponařem v den, kdy mě propustili z porodnice. A to jsem "šel" domů už čtvrtý den. Doma jsem se ani neohřál a už musel vyrazit na své první Běkodo. Nechci ani domýšlet, kam mne můj sportovně fanatický otec, zdravým pohybem posedlá matka a hyperaktivní neurózní bratr dovedou. Rok jsem hrál úspěšně nechodícího, ale už mě viděli, chytili a postavili na start Mladého Běkoda. Prý nejde o čas, tak proč na mne rodiče pořád volají "Pojď, pojď!" ?

Docela ráda běhám, jezdím na odrážedle a plavu, takže pohyb mi není cizí. Už se těším na lyže, běžky a také na bicykl. Tatínek mi slíbil, že mě to naučí. Maminka pro změnu chce, abych navštěvovala taneční kroužek z čehož mi vychází, že budu každý den padat na ústa únavou. Ale je to lepší než se bezcílně poflakovat s partou po městě. Už se těším na své první závody a první vítězství.

Mám rád všechny druhy individuálních sportů. Své síly zkouším na horském kole, v triatlonu a samozřejmě v běhu. Poslední dobou z těchto disciplín běh převládá. Kolegy ze SPONY jsem poznal na Běkodu a po bližším seznámení jsem se rozhodl, že se k nim chci taky přidat, takže proto jsem tady.

Do svých dvaceti pěti let jsem netknutá jakoukoliv sportovní aktivitou (ostuda, vím) a ke SPONĚ jsem se vrtla spíš jen tak náhodou. Otevřely se mi ale dveře nejen k novým přátelům, ale také k jinému životnímu stylu. Běhání je pro mě příležitostí srovnat si věci v hlavě a závod společenskou událostí. Nikdy asi nebudu stát na žádném stupínku vítězů a zlepšení přichází hodně, hodně pomalu, ale jednou třeba překvapím sama sebe 🙂

Nemám rád nicnedělání, nudu a promarněný čas! Proto stále něco dělám a je jedno co 🙂

Jsem na mateřské dovolené, běhám rekreačně pro radost 🙂